Tak jsem se skoro po třech měsících konečně dobrala zdárného cíle a moje první sukně vykoukla na svět :). Jooo trvalo to hodně dlouho, ale já šila po malých soustech vždy, když bylo trochu času…navíc jsem potřebovala občas mamču jako poradce – protože ta se v šití vyzná víc než dost :).

Tahle sukně má celkově docela dlouhou historii. Látku jsem sháněla asi tak před dvěma lety. Nejdřív jsem naháněla látku u nás ve městě, ale marně. Myslím, že v dnešní době se už krejčovství tolik nepodporuje, protože na trhu je tolik oděvních firem a s tím jaká je současná cena materiálů se kolikrát šití ani nevyplatí. Ale já jsem toho názoru, že i když to vyjde dráž – ta radost z toho, kdy si člověk ušije něco sám a má originál je k nezaplacení :). Nakonec jsem látku, respektive látky sehnala v Domě látek v Praze- takový výběr jsem ještě neviděla. A taky v mé tašce nebyla jen jedna, ale hned čtyři různý látky – nasyslit si pěkně do zásoby :D.

Takže látky sice byly, stroj taky, ale chyběl čas a odhodlání….a tyhle dvě důležitý věci mě dohnaly právě na začátku tohohle roku – ještě, že tak :D. S vervou a nadšením jsem se do toho vrhla – popravdě jsem vůbec neměla představu jak takovou sukni ušít. Moje představa byla jednoduchá – skládaná sukně do pasu, se zipem, hlavně ne na gumu. No kreslila se mi sukýnka dobře, co si budeme povídat :D, ta realizace už trošku vázla. Než se do toho člověk dostane a začne přemýšlet trošku “krejčovsky” trvá celkem dlouho :). Naštěstí jsem měla u sebe mamku, pro kterou bylo šití hodně dlouhou dobu velký koníček a já její vědomosti, vychytávky a rady nasávala jako houba.

Nejdřív bylo potřeba naměřit míry pro vytvoření střihu. Střih jsem nakonec vytvořila ze staré látky, na kterou jsem si cvičně vyzkoušela sukni – hlavně ty sklady, které je potřeba fakticky propočítat. Byla jsem ze začátku vzteklá a netrpělivá, protože šití mi opakovaně dokazovalo, že když někde uhnu sem tam o milimetr, tak se mi to na konci vrátí i s úroky :D. Takže párání a přešívání mě rozhodně neminulo a užila jsem si to víc jak jednou. Díky tomu jsem ale vytrénovala svojí trpělivost a zjistila jsem, že šití je potřeba dát kromě trpělivost i strašně moc péče a preciznosti.

Jakmile se mi začala rýsovat sukýnka pod rukama a konečně jsem věděla jak dál, tak mě to popohnalo dopředu a víc a víc jsem se do tvoření ponořila. A ten pocit, když si konečně po dlouhém snažení obléknete první ušitý kousek je fakt k nezaplacení :).

Takže závěrem se musím nejdřív se sukýnkou pochlubit 🙂 a dodat, že tohle rozhodně není poslední hadřík co prošel mým šicím strojem.

Květovaná sukně

 

Květovaná sukně

 

Květovaná sukně

 

Další suknička už je na cestě :), pak začnu s košilí a šaty a uvidíme jak se dál povede :). Nejdřív bych si chtěla osvojit sukně a pak se vrhnout na další sousto :). Taky jsem si k tomu koupila naučnou literaturu – Láska na první steh.

Láska na první steh

Tisk

Nové recepty přímo do mailu

Přihlaš se do mého newsletteru a jakmile přidám na web nový recept, sama tě na to upozorním.

A je to! Jakmile přidám nový recept, pošlu ti upozornění do mailu.